Scéna.cz 

Obraz Doriana Graye: Šedesát let proměn na českých jevištích

Jediný román Oscara Wilda OBRAZ DORIANA GRAYE, poprvé vydaný roku 1890, se stal inspirací pro řadu divadelních adaptací. Příběh mladíka, který touží po věčném mládí a kráse, zatímco jeho portrét stárne a zachycuje stopy jeho morálního úpadku, přitahuje divadelní tvůrce již několik generací. Na českých jevištích se objevuje v podobě činohry, opery, baletu i muzikálu. Připomeňme si některá významná nastudování, jejich tvůrce a představitele titulní role.
Na našem portálu Scena.cz jsme již informovali o pardubické inscenaci Dorian v pozvánce Dorian: Viktoriánská show a v samostatné recenzi Dorian: Obraz pokrytectví každé doby. Nyní se vracíme k širší literární překladatelské historii a k uvádění Wildova příběhu na českých jevištích.

Literární cesta Obrazu Doriana Graye k českým čtenářům začala již roku 1905, kdy v pražském Nakladatelském družstvu Máje vyšel první český překlad Antonína Tilleho a Jaromíra Boreckého. Následovaly další překlady, mimo jiné Bořivoje Prusíka, Zdeňka Matěje Kuděje či Emanuela Lešehrada, který román roku 1927 vydal pod názvem PODOBIZNA DORIANA GRAYE. Významné místo v české překladové tradici zaujímá Jiří Zdeněk Novák, jehož překlad z roku 1958 se dočkal dalších vydání a stal se také východiskem několika divadelních dramatizací. Nové překladatelské pojetí nabídla roku 2011 Kateřina Hilská, na jejíž překlad navázali rovněž divadelní tvůrci. K nejnovějším českým překladům patří práce Petra Eliáše, vydaná roku 2020. Více než stoletá historie českých překladů tak dokládá, že se Wildeův román neustále vrací nejen na divadelní jeviště, ale také ke čtenářům v nových jazykových podobách.

Od opery přes balet a muzikál k činohře
Inscenační tradice Obrazu Doriana Graye zasahuje všechny žánry dramatického umění. Již 17. května 1964 uvedlo Divadlo Oldřicha Stibora v Olomouci československou premiéru opery Roberta Hanella, který je autorem hudby i libreta. Další nastudování této opery připravilo roku 1978 Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Ve Státní opeře Praha měla 1. května 2000 světovou premiéru opera Dorian Gray skladatele a libretisty Isaaca Steinera. Baletní podobu Wildova románu uvedlo v roce 2014 Divadlo J. K. Tyla v Plzni v choreografii Richarda Ševčíka na hudbu Ference Liszta a Johanna Sebastiana Bacha. V roce 2022 následoval balet Obraz Doriana Graye choreografa Paula Chalmera s hudbou Aniella Mallarda v Moravském divadle Olomouc. Samostatnou kapitolu představuje muzikál Michala Pavlíčka s libretem Marie Reslové a Jiřího Pokorného a texty písní Jana Sahary Hedla. V pražském Divadle Ta Fantastika jej od 18. února 2006 uváděli v režii Jiřího Pokorného, v titulní roli alternovali David Kraus a Miloslav König.
Také česká činohra se k Wildovu románu opakovaně vrací. K nejstarším doloženým nastudováním patří inscenace Divadla J. K. Tyla v Plzni z 25. dubna 1987. Dramatizaci Petra Veselého s využitím překladu Jiřího Z. Nováka režíroval Oto Ševčík a Doriana Graye ztvárnil Antonín Procházka. Stejnou dramatizaci uvedlo roku 1994 Městské divadlo Brno, tentokrát v režii Petra Veselého s Jiřím Dvořákem v titulní roli. V roce 2003 následovalo Městské divadlo Karlovy Vary, kde dramatizaci Petra Michálka v režii Viliama Dočolomanského nastudovali s Matejem Matejkou jako Dorianem.
Rok 2018 přinesl dvě další činoherní inscenace. Ve Švandově divadle v Praze připravila Martina Kinská vlastní dramatizaci s využitím překladu Kateřiny Hilské, do titulní role obsadila Ondřeje Krause. Horácké divadlo Jihlava uvedlo dramatizaci Pavla Šimáka s využitím překladu Jiřího Z. Nováka, v režii samotného dramatizátora a s Jánem Burdou jako Dorianem. V lednu 2026 se k Wildovu románu vrátilo Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. Dramatizaci Tomáše Loužného a Petera Galdíka s využitím překladu Kateřiny Hilské režíroval Tomáš Loužný. Nejnověji se k této bohaté inscenační tradici připojuje Východočeské divadlo Pardubice s českou premiérou dramatizace Owena Horsleyho a Phoebe Eclair-Powellové.
Také portál Scena.cz se k jednotlivým podobám Wildova příběhu opakovaně vracel. Již 6. května 2000 jsme informovali o světové premiéře opery Dorian Gray skladatele Isaaca Steinera ve Státní opeře Praha. V roce 2014 jsme představili novou baletní adaptaci Richarda Ševčíka v Divadle J. K. Tyla v Plzni, která pracovala s motivem Dorianovy duše jako samostatné jevištní postavy. O rok později jsme upozornili na pražské hostování Slovenského národního divadla s operou Dorian Gray skladatelky Ľubice Čekovské, uvedenou 19. května 2015 v Národním divadle v rámci festivalu Pražské jaro. Tyto návraty potvrzují, že Wildův román nabízí tvůrcům stále nové možnosti interpretace, ať už prostřednictvím hudby, pohybu, nebo činoherního vyprávění.

Mezi skutečností a autorskou fikcí
Příběh Doriana Graye se v mnohém nápadně podobá životnímu osudu samotného Oscara Wilda. Oba se pohybovali ve společnosti, v níž krása, společenské postavení a veřejná pověst často znamenaly více než skutečná morálka. Wilde však svůj román napsal ještě před vlastním společenským pádem, odsouzením a uvězněním. Nabízí se proto otázka, nakolik do svého literárního hrdiny promítl vlastní zkušenosti, touhy či obavy. Podle známé formulace je jakákoli podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná. Platí to však také v případě Doriana Graye a jeho autora? Odpověď na otázku, kde končí skutečnost a začíná autorská fikce, už od Oscara Wilda nikdy nezískáme. Možná právě proto jeho příběh nepřestává přitahovat další generace divadelních inscenátorů a interpretů.